Necelé tři týdny před odjezdem jsme na školu dostali zadání šesti témat, ze kterých dvě byla zaškrtnuta. Od té chvíle jsme o těchto tématech začali shánět co nejvíce informací, abychom v Jihlavě mohli obstát. Nedopadli jsme úplně zle : dostali jsme otázku jaderné energie do budoucna a potom ještě protekcionismus (tedy volný evropský trh). Každý týden jsme se minimálně jednou sešli o svačinové přestávce a předávali si materiály a informace. Každý se totiž zaměřil na hledání informací určitého druhu.
Na konci této práce jsme v rukou drželi od každého tématu jedny desky plné papírů a k tomu slovníčky (pro překlad častých slov). Ve čtvrtek (22.11.) ráno jsme se plni očekávání sešli na autobusovém nádraží. Měli jsme s sebou docela dost zavazadel, protože jsme mimo jiné táhli večerní švédský stůl.
V Jihlavě na nás čekal zástupce EYP, který nás odvedl do školy, kde se větší část akce konala, a kde jsme zanechali zavazadla a šli do města, protože jsme měli spoustu času. Alespoň jsme mohli dokoupit zásoby na večer : pečivo, zeleninu a sýry. Ve městě jsme ještě poobědvali, ale naše vyhlídky na postup jsme raději neřešili. Zato jsme se dozvěděli hodně věcí o naší paní profesorce, která by většinu těchto věcí ve škole neřekla.
Když jsme se vrátili zpět na školu, byla zde již většina delegací. O půl hodiny později (což bylo způsobeno vlakovým zpožděním a tudíž i zpožděním Gymnázia Jana Keplera), když jsme již byli opravdu všichni, jsme se vydali na městskou radnici na zahajovací ceremoniál, kde krátce promluvil primátor města i ředitel gymnázia, který mě příjemně potěšil jeho snahou přednést nám řeč v angličtině. Následovaly organizační věci a my prchali zpět do školy. Tam jsme si rychle popadli všechny věci, které jsme potřebovali na dnešní večer a zbytek jsme ve škole zanechali, kufry nám převezli do místa našeho ubytování.
Co nás čekalo potom? Školní prezentace v tělocvičně druhé budovy školy v maximální délce pěti minut, jimiž se každá škola představila. Někteří sehráli divadlo, jiní natočili krátký filmeček, my jsme sehráli vědomostní soutěž. Vše hodnotila mezinárodní porota, která nás po celé čtyři dny sledovala.
Hned poté jsme se přesunuli nahoru, kde program pokračoval Czech Village - Českou vesnicí, jednou z nejoblíbenějších částí programu. Na ní každá škola přiveze tradiční výrobky (hlavně jídlo z jejího kraje (na národní konferenci výrobky ze svého města), které vystaví na stoly a následuje večeře z těchto švédských stolů. Na tom našem byl mimo jiné Pražský koláč, Pražská šunka, čokoláda Orion, nebo třeba Staropramen. Alespoň jeden z nás zůstával u našeho stolu a ostatní procházeli okolo zbylých jedenácti stolů a ujídali - a že bylo co! Hrozny, bábovky, nebo třeba pardubický perník. Místností procházeli rozhodčí a psali si poznámky - těm se radilo vždy vyhovět (dolít pivo či nabídnout nějakou specialitu)...=)
Tak dobře jako tady se člověk nají málokde. Není tu totiž mnoho místa na obyčejné věci, jako třeba na pečivo. Pití je tu také dost (pivo měly všechny školy a některé přivezly i víno, nebo dokonce lihoviny) a člověk by nevěřil, co se do něj za dvě hodiny vejde.
Tentokrát všichni bez úhony přežili Českou vesnici a po uklizení nepředstavitelného množství odpadků jsme se vydali na EYP café. Co se děje na něm, to zůstává veřejným tajemstvím, protože kdyby se to dozvěděla naše paní ředitelka, asi by nás příliš ráda neměla. Každopádně jsme se "družili" s dalšími školami z celé republiky, což je také jedním z poslání EYP - poznávání nových kamarádů. Člověk zjistí, že si má co říci jak s lidmi z Prahy, Brna, Jihlavy, tak třeba ze Stříbra.
Nebýt posledního domluveného autobusu na půlnoc (poslední městský autobus jezdí okolo jedenácté hodiny večerní), zůstali bychom déle. Ale taxi se nám potom objednávat nechtělo, tak jsme se přizpůsobili. Tentokrát se totiž organizátorům nepodařilo sehnat přijatelné ubytování v rozumné vzdálenosti od školy, a tak jsme bydleli až úplně na kraji Jihlavy, což znamenalo patnáctiminutovou cestu autobusem v mírně pozvednuté náladě.
Zavazadla na nás čekala v neporušeném stavu a my se vydali na pokoje. V kolik se šlo spát, bylo na nás, ale měli jsme brát v potaz páteční budíček v sedm hodin.
Pokračování co nejdříve...
Více obecných informací naleznete na www.eyp.cz
